Jmenuji se Martin Hanzlík. Když se ohlédnu za svou prací, vidím v ní jednu opakující se věc: napadne mě, že by něco mohlo fungovat jinak, a pak mi to nedá. Začnu hledat cestu, kreslit souvislosti, psát návrhy a vysvětlovat je lidem, bez kterých se věc nepohne. Někdy to trvá měsíce. Někdy roky.
Na kapitálový trh jsem přišel v devadesátých letech, kdy se v Česku skoro všechno teprve rodilo. Zažil jsem vznik nových možností i ztrátu důvěry ve fondy. Když jsem později vedl asociaci, z níž postupně vznikla dnešní Asociace pro kapitálový trh ČR, právě důvěra byla tím, od čeho se muselo začít. Zveřejňováním dat, otevřeností a pravidly, za kterými si člověk dokáže stát.
Téměř osmnáct let jsem působil v kotačním výboru pražské burzy. Byl jsem členem rady ředitelů evropské asociace EFAMA a později také místopředsedou dozorčí rady Národní rozvojové banky. Každé z těch míst mi umožnilo vidět jinou část stejného problému: jak propojit kapitál, pravidla a lidi, aby z toho vzniklo něco užitečného.
Postupně jsem přicházel s koncepcemi fondů a změn, které tehdy nebyly samozřejmé. Fondy kvalifikovaných investorů, nemovitostní fondy pro veřejnost, později SICAV a podfondy. Pomáhal jsem tvořit systémy, ve kterých jsou dnes stovky miliard korun majetku a díky kterým mohl vyrůst nový obor. Je zvláštní vidět, jak se z něčeho, co člověk kdysi musel vysvětlovat na každé schůzce od začátku, stane běžná součást života.
U každé takové věci bylo potřeba nejdřív ukázat, k čemu může být dobrá, a potom najít lidi, se kterými ji půjde uskutečnit. Návrh mohl být můj, ale k výsledku vedla společná práce, vyjednávání a také kompromisy. Za dnešním trhem stojí práce mnoha lidí. Moje místo v tom příběhu je u myšlenek, jejich prosazování a hledání cest, jak je uvést do života.
Podobně jsem přemýšlel o veřejných penězích. Proč je jednou rozdat, když mohou pomoci projektu, vrátit se a sloužit znovu? Téhle otázce jsem věnoval velkou část svého života: od financování začínajících firem přes práci pro vládu až po koncepci rozvojové banky. Něco se podařilo, něco zůstalo na papíře a něco se uskutečnilo jinak, než jsem si představoval. I tyhle zkušenosti stojí za sdílení.
Dnes hodně pracuji s podnikatelskými rodinami. Lidé, kteří celý život budovali firmu, najednou řeší, co bude dál. Jak předat odpovědnost, jak rozdělit majetek a přitom zachovat něco společného. Tady mají rozhodnutí velmi osobní důsledky. Záleží na tom, aby struktura fungovala i ve chvíli, kdy se lidé neshodnou nebo život přinese něco, s čím nepočítali. Z této práce vyrostla moje koncepce GENERA. Dnes na rodinných strukturách spolupracuji také s Ondřejem Horákem pod značkou AVACOR Partners.
Dlouho jsem hlavně dělal a vysvětloval jednotlivým lidem to, co bylo zrovna potřeba posunout. Teď chci část té práce otevřít i dalším. Popsat, odkud se některé myšlenky vzaly, co se při jejich uskutečňování osvědčilo a kde jsem narazil. A vedle toho přinášet nové koncepce, protože mě pořád napadá, co by se dalo udělat lépe.
Proto vzniká Jak se rodí finanční systémy. Moje osobní publikace s vizuální značkou AVACOR.
Nechám vás nahlédnout za oponu toho, jak finanční systémy vznikaly, proč dostaly právě takovou podobu a co se s nimi dá v praxi dělat. Nabídnu vám pohled člověka, který je pomáhal tvořit — třeba vám otevře nové možnosti při přemýšlení o vlastních projektech, produktech nebo majetku.